Jedna z oblastí, které jsem minulý rok navštívil, si podle mě zaslouží zvláštní pozornost. Na internetu je o ní poměrně málo informací a spoustu lezců vůbec neví, že existuje.
Hochkogel je sportovní sektor v celkem dobře známé oblasti Hohe Wand, do které se jezdí především za vícedélkovým lezením. Objevil jsem ho již před dvěma třema lety, kdy byla pro celou zeměkouli hrozně špatná předpověď počasí a jediné místo, kde nemělo pršet, byly oblasti kolem Vídně a řada lezců z Ostravska mířila právě na vícedélky na Hohe Wand, a ač multi-pitch climbing zrovna nevyhledávám, je to lepší než čučet doma z okna na déšť nebo viset na překližce, a tak jsme se rozhodli přidat. První den jsme lezli asi 6 délkovou cestu obtížnosti 7+/8- v hlavní, velké stěně (Detonation Boulevard – moc pěkné) a druhý den jsme šli na průzkum okolí, přičemž jsme narazili na krásný sportovní sektor jako vystřižený z Mišja Peče nebo jiné podobné jižanské sportovní oblasti. Kompaktní, převislý vápenec žlutošedé barvy, délka cest 25 – 30 metrů. Podobný charakter skály, jen kolmější stěny, je v Adlitzgräben, vzdáleném něco málo přes 50 km dále na jih.
Doprava + spaní
Na Hochkogel se jede přes Brno a Vídeň, ze západu Čech nejspíš přes Linec (… těm to může být jedno, když mají za barákem Frankenjuru). Asi 50 km za Vídní směrem na Graz, u města Wiener Neustadt, sjedete na exitu č. 38 na Hohe Wand a cedule Vás zavedou přímo k nepřehlédnutelnému masivu (je to cca 12 km od dálnice). Přes den se za vjezd něco platí, protože se jedná o přírodní park, ale když přijedete po setmění, u kasy už nikdo není. My jsme zatím ani jednou nic neplatili, protože jsme vždycky dorazili na místo večer. Pod stěnou, hned u silnice po levé straně, je něco jako free camp. Je tam dostatečně velký rovný plácek pro auta a stany, dva čisté záchody s umyvadlem, venkovní korýtko na nabrání vody a venku je dokonce v takovém špičatém stanu sprcha. V kempu je kasička, kde se dává dobrovolné vstupné. Na samotný sektor Hochkogel se dostanete tak, že z kempu budete pokračovat dále nahoru na náhorní plošinu, kde budete sledovat cedule na Hochkogelhaus (restaurace, penzion). U něj je malé parkoviště, kde necháte auto a sejdete dolů pod hospodu (když stojíte čelem k ní, tak zleva). Skála je hned pod terasou hospody.
Vzdálenost z Brna je 198 km.
Lezení
Jak už jsem uvedl výše, Hochkogel je převislý vysoký sektor ve tvaru obřího bubnu, leze se převážně po dírách a dírkách a je to velice atletické a vytrvalostní lezení. Klasifikace mi připadala dost přísná. Z celkového počtu cest (32) je převážná většina v rozmezí obtížnosti 9- až 10 UIAA. Sektor se na obou stranách prudce svažuje a v těchto dvou kolmějších, nižších částech je možné se rozlézt na několika cestách obtížnosti 6+ až 7+ (viz přiložené topo dole). Vlevo v kolmáči je ještě jedna moc pěkná 8- (Geilspecht), ale tím zábava končí. V hlavní části stěny jsou samé dardy!
Podruhé jsem na Hochkogel zavítal minulý rok na konci února, stěna je totiž otočená na jihovýchod a když se do ní opře slunko, může být ve stínu klidně jen něco málo nad nulou (náš případ) a dá se lézt v krátkém tričku. Tření je naprosto dokonalé. V té době jsem s devítkama teprve začínal koketovat, takže jsme lezli cestu Nirvana 9-. I takto zpětně můžu říct, že to byla asi nejtěžší 9-, co jsem kdy lezl, ale zároveň taky jedna z nejkrásnějších. Délka 30 metrů, první část čistá vytrvalost, uprostřed boulder, žádný odpočinek, technická pasáž a vytrvalostní dolez. Celkem sežrala 7 pokusů. Lezli jsme 3 dny v kuse a na konci už jsme byli celkem vyházení, ale zkusil jsem se ještě podívat do vedlejší cesty Red Bull 9-/9, která mi přišla o něco lehčí, ale na přelez už nezbyl čas. Kamarád zkoušel ještě cesty Winnitou 9 a Manitou 9-. Obě si moc pochvaloval, ale přesto, že tuto obtížnost leze celkem běžně, ani jednu z nich nezkrokoval. Autory zdejších cest znám z průvodců i z dalších rakouských oblastí a asi to byly neskutečné zvířata, většina linií je ze začátku 90. let a kdo zkoušel něco těžšího třeba v oblasti Peilstein, jistě mi dá za pravdu, že s klasifikací někde na jihu (Španělsko, Slovinsko, ostrovy) se to absolutně nedá srovnat.
I když mi v Rakousku většinou totálně spadne hřebínek a musím si pak hojit poraněné ego na pomalé pokladní v Kauflandu, na příští návštěvu Hochkoglu se hrozně moc těším a doufám, že se tam zase co nejdřív podívám.
Stručně na závěr:
Chcete sbírat body do deníku? – Zapomeňte, že Hochkogel existuje. Ten vám nic zadarmo nedá (možná desítky jsou lehčí, nevím, nezkoušel jsem).
V případě dobrého počasí se tady dá lézt i v zimě, zkraje jara, na podzim. Léto nedoporučuju. Jižní sektor, žádné stromy, hodně sluníčka.
Ve většině cest v centrální části masivu jsou erární presa.
Spát se dá krásně dole ve free kempu.
Pohodová doprava, 3 minuty od parkoviště.
Žádné davy lidí, jen místní práskači, od kterých můžete něco okoukat.
Největší koncentrace cest obtížnosti 9 až 10 na tak malém kusu skály.
Topo: Hochkogel
2025 ©